Novinky

Café du Cycliste se nedávno připojilo k pařížské cyklistické komunitě Classics Challenge jako oficiální partner. Výlety se konají jednou měsíčně a setkávají se na nich pařížští cyklisté ze všech čtyř koutů hlavního města, aby se společně projeli po silnicích Île-de-France.

Jelikož je Classics Challenge otevřena všem úrovním, amatérům i zkušeným cyklistům, jsou během každého výjezdu navrženy různé rychlostní skupiny. Každý měsíc se tři stovky pařížských cyklistů schází v obchodě “KM0”, jen pár kroků od Vítězného oblouku. Princip je jednoduchý: jezdí se ve skupině, která ujede 100 až 200 km v pařížském regionu a jeho okolí. Chcete-li se zúčastnit, stačí se připojit ke komunitě #CC a přihlásit se k bezplatnému odběru měsíčního zpravodaje.

Mimochodem, podobně jezdíme i u nás v pražském Braníku – máme rychlé úterky s Vojtou a pohodové čtvrtky s Jirkou, kdy vyrážíme od Veloklasiku a vracíme se zpět k Veloklasiku na občerstvení. Ale zpátky do Paříže: V den konání akce se tam cyklisté sejdou na místě srazu, a pak každých 15 minut vyjíždějí ve skupinách rychlostí 20 až 35 km/h. Výhodou podle organizátorů je, že pokud vám to “nepojede”, vždy se najdou lidé, kteří vás dojedou a “vyzvednou”. A naopak, pokud vám narostou křídla, můžete snadno dohnat skupinu, která vyjela o pár minut dříve.

François Paoletti, zakladatel a organizátor projektu, při prvním květnovém setkání se zástupci naší značky z jihofrancouzského letoviska Nice řekl: “Už od počátku se nám líbila značka Café du Cycliste, která se zrodila v roce 2009 na Azurovém pobřeží, její inovativní oblečení, které porušuje tradiční cyklistické kodexy, technický charakter jejích výrobků a vyváženost mezi pánskou a dámskou kolekcí.”

Pokaždé, když François jede do Nice, nikdy nevynechá příležitost udělat si malou odbočku do obchodu v přístavu, který je obchodem, kavárnou a dílnou v jednom: “A loni v únoru nás potěšilo, že značka zavítala do Paříže, kde se poprvé objevila v Galeries Lafayette Haussmann. Na to, že je Café du Cycliste oficiálním partnerem Classics Challenge, jsme opravdu pyšní.”

Trio gravelových závodnic z týmu naší oblíbené značky Café du Cycliste vypráví o ženském závodění a komunitě, ale také o tom, jaké to je být sportovkyní v tradičně mužském sportu. Veloklasik přináší rozhovor se sympatickými usměvavými šelmami, seznamte se: Danielle, Maria a Annabel.

Co vám přinášejí závody právě na gravelu?

Danielle: Ve srovnání s jinými cyklistickými disciplínami mají nižší vstupní náklady, a to nejen z hlediska prostředků, ale i zkušeností. Stačí k tomu jedno kolo, nepotřebujete ani tým, abyste se mohli přihlásit. Nemusíte se také nutně posouvat na vyšší příčky, abyste mohli konkurovat špičkovým sportovcům. Gravelový závod navíc kombinuje vytrvalost s ovládáním kola – a to je jedna z mých nejoblíbenějších částí! Díky tomu jsou obě dovednosti důležité pro soutěžení na nejvyšší úrovni, zároveň nemůžete mít jednu bez druhé.

Maria: Ano, myslím, že to je jedna z nejzábavnějších věcí na gravelové scéně a v této komunitě. Každý má stejnou šanci jezdit na vzdálenost, která se mu líbí nebo ve které chce vyzvat sám sebe. Samozřejmě vždycky tu budou rozdíly ve výsledcích v závislosti na pohlaví, ale o to nám nejde. Profesionálové, amatéři, začátečníci – a jakéhokoli pohlaví – jezdí společně s různými cíli dne. Gravel, to je i kulturní krása.

Máte nějaké veselé historky o tom, jak jste porazily muže na kole?

Annabel: Samozřejmě se mi mnohokrát stalo, že jsem ve stoupáních shazovala muže jako kameny, naposledy v Gironě, když jsem byla na tréninkové vyjížďce s Clémence (marketingová pracovnice Café du Cycliste) a Christophem (vedoucí obsahu). Christophe poněkud bláhově zvýšil tempo, když jsme se blížili k vrcholu kolmého kopce. A právě když to hnal na plný plyn, zaútočila jsem a už mě nikdy nikdo neviděl. (smích)

Maria: Na Islandu jsem závodila mnohokrát s muži i proti nim. Při jednom MTB závodě jsem začala příliš rychle, navíc jsem vůbec neměla svůj den, a prostě jsem vypadla z čelní skupiny. Byla jsem tak vyřízená, že jsem se snažila udržet v další skupině, visela jsem na představci… Slyšela jsem ale, jak kluci radostně říkají: "Hele, dneska jsme silní, Maria je v naší skupině". Mám pocit, že chlapi už nepřemýšlejí o tom, jestli je porazí žena, nebo ne. V tématu dynamiky mezi pohlavími cítím posledních pár let rozdíl.

Co si myslíte, že by měl sport jako celek udělat pro to, aby se ženské ježdění a závodění nadále rozvíjelo?

Annabel: Třeba zavedení minimální mzdy pro ženy, které jsou profesionálními závodnicemi, což by jim umožnilo věnovat se tomuto sportu naplno a vytvořit v něm vyšší standard. Současné cyklistky mohou zároveň připravit půdu pro tisíce žen, které budou následovat, i pro ty, které jezdí a závodí pro zábavu.

Danielle: Závodění pouze proti ženám drasticky mění dynamiku závodu. Mnoho menších závodů na gravelové scéně zatím nepřijalo oddělené starty mužů a žen. Také lepší pokrytí ženských závodů pomůže budovat ženské odvětví tohoto sportu, aby se vyrovnal mužům. Konkrétně v případě gravelu pomůže oddělený start mužů a žen zlepšit pokrytí právě ženských závodů.

Maria: Bylo by fajn vytvořit také platformu pro ženy, aby mohly navázat kontakty s ostatními ženami. Když se vytvoří propojení, začnou se tvořit a rozrůstat skupiny. Většina žen jsou společenské bytosti a ženám roste odvaha, když jsou v blízkosti jiných žen. To jsem jako trenérka a organizátorka závodů viděla tisíckrát.

Jste první závodní tým Café du Cycliste. Jak pomáhá tato značka prosazovat ženský příběh?

Annabel: Nikdy jsem o sobě netvrdila, že jsem feministka nebo někdo, kdo se zasazuje o ženský narativ. Prostě si nemyslím, že je to nutné. Zdůrazňováním rozdílů se příliš snadno vytváří rozdělení a nerovnosti. Ženy jsou, upřímně řečeno, úžasné. A muži, navzdory svým chybám, jsou stejně působiví, a to každý svým způsobem. To, co závodní tým a značka Café du Cycliste podle mého názoru dělá, je, že usnadňuje naděje a sny každého jednotlivce a inspiruje na této cestě ostatní.

Danielle: Ano. To rozhodně ano. Podpora ženských závodů pomáhá podporovat rovnost ve všech sportech, nejen v cyklistice. Ženské závodění je vzrušující a s podporou Café du Cycliste to můžeme prezentovat!

Jaké máte tipy pro mladé cyklistky, které chtějí začít závodit?

Danielle: Cyklistika je o dlouhodobé hře, o závodění a tréninku. Začněte hned a vydržte u toho. Bude to jen lepší.

Annabel: Nejdůležitější je užívat si to. Nemá jinak smysl podstupovat trénink, náročné cesty a přinášet oběti, pokud nemáte obrovské potěšení z toho, že stojíte na startovní čáře a posouváte všechny hranice svého těla a mysli. Jo, a pořiďte si dobrou výbavu. Výsledek závodu to asi nezmění, ale pro vás to bude mít význam. Vřele doporučujeme Café du Cycliste, DMT, POC a Lauf. (smích)

Maria: Ano, především se bavte. Nedržte se vždy úplně plánu, klíčová je důslednost a respektujte regeneraci jak fyzickou, tak psychickou. A prostě jezděte!

A jedním slovem, co je gravel pro ženskou cyklistiku?

Maria: Komunita.

Annabel: Síla.

Danielle: Příležitost.

Vojta Mareš je nejen neúnavný tahoun úterních cyklo švihů od nás z pražského Braníku. Umí také pořádně zabrat na horském kole, což dosvědčují výborné výsledky ze závodů v minulých letech. Vlastně nejen těch minulých, protože ve dvojici do toho výborně šlápnul i na Malevil Cupu 2023.

Vojto, jezdíš nejen po silnici, to je o tobě známé. Jak tě napadlo, že postavíte na Malevil závodní MTB dvojici s Petrem Koudelkou jako tým Veloklasik – Café du Cycliste?

Malevil jsem jel poprvé v minulém století. Spolu s “Králem Šumavy” to byl můj vůbec první bikový závod, takže je to moje srdcovka. Týmovou soutěž už jsem jel letos popáté, ale poprvé jsem s parťákem Koudym, který je ostřílený a velmi zkušený bikový matador. Udělal jsem dobře, hlavně díky němu si odvážíme zlato v kategorii Masters – dvojice. On je ročník 1981 a já 1978. S Koudym se známe z našich úterních silničních Veloklasik švihů.

Jak bys závod představil svými slovy?

Malevil je dle mého názoru jeden z nejhezčích a nejstarších závodů v Česku, královská varianta měří 100 kilometrů a je zde převýšení přes 2500 metrů. Loni se zde konalo dokonce Mistrovství Evropy a i letos na regule dohlížel UCI rozhodčí, což svědčí o velké oblibě a popularitě závodu.

Start je v Jablonném v Podještědí a cíl je na ranči Malevil. Jede se po Česku, ale chvíli i Německem, výjezd na horu Hvozd je opravdu velká výzva. Trasa vede převážně po lesních a polních cestách a některé sjezdy jsou obzvlášť výživné. Navíc, když se k tomu přidá několik letních přeháněk. (smích)

Jeli jste tam s tím vyhrát ve své kategorii? V tvém případě to byl asi zcela realistický cíl, ne?

Ano, po vítězství jsem samozřejmě pokukoval už před samotným závodem a soupeře jsem si otipoval. Dokud ale člověk neprotne cílovou pásku, tak není nic jasné. Na dvacátém kilometru jsme řešili defekt zadní gumy, ale jako zázrakem se nám povedlo za minutu a dvacet sekund být zpátky v sedle, takže na pětihodinovém závodě žádná velká ztráta.

Jak jste dopadli v celkovém hodnocení mezi mlaďasy?

Celkově jsme skončili na 39. a 40. místě. A byli jsme 6. a 7. v kategorii 40–49 let. Když vezmu v potaz, že před námi bylo celkem 18 profíků s licencí, tak jsem určitě spokojený. Úroveň je zde velmi vysoká! Kdo už si troufne na tuhle distanci v terénu, tak už musí být perfektním bikerem, jak po stránce technické, tak po stránce fyzické.

Byla tedy pro tebe radost dostat medaili?

Ano, speciálně na Malevilu jsou skleněný a moc pěkný.

Nakolik jsou u nás na závodech MTB zastoupeny ženy?

Tuhle dlouho trasu jelo letos celkem 16 žen a z toho 3 nedojely. 

Porážejí ženy i muže?

Ano poráží. Nejlepší žena byla ze soudního Polska a dojela na celkovém 34. místě, klobouk dolů!

Vtipné, že jste měli startovní čísla 120 a 220, to je jak elektrické napětí. Projevilo se to nějak, jeli jste v proudu, střídavě?

Musíme jet spolu a pokud vím, tak maximální rozdíl mezi námi nesmí překročit 2 minuty. Lepší ale je jet spolu, v podstatě na dohled, pokud to situace umožňuje. Koudy většinu závodu odtahal, má skvělou formu.

Co bylo během závodu nejtěžší, prostě výzva? Dělo se ještě něco neočekávaného?

Kromě defektu se celý závod vyvíjel podle našich představ. Dá se říct, že jsme jeli na jistotu s velkým respektem k pěti hodinám závodění. Zde se moc nevyplácí například přepálit začátek. Podařilo se nám projet všechny občerstvovací stanice tak, že jsme neztratili ani vteřinu. Vždy jsme nafasovali čerstvý bidon a pokračovali v jízdě.

Když někoho lákají MTB závody, ale nemá s nimi ještě osobní zkušenosti, co bys mu doporučil pro začátek?

Asi bych úplně nevolil hned distanci 100 kilometrů v těžkém terénu. Ideálně vybrat závod tak na 40–50 kilometrů na začátek úplně stačí. Taky bych asi vyzkoušel méně náročný terén než je na Malevilu. Některý sjezdy jsou zde opravdu nebezpečný.

"Oblékání je pro mě především o tom, abych se cítila dobře. Pokud mohu lidem pomoci cítit se dobře, cítit se krásně, pak je moje mise úspěšná.” To jsou slova francouzské módní a umělecké ikony známé Agnès Troublé, která již více než půl století navrhuje oblečení a vyjadřuje se k němu. Svoji značku “agnès b” založila v roce 1973 a nyní zabrousila i do světa cyklistiky.

Nedělej vlny! Tak to v našem případě neplatí. Alespoň když mluvíme o spolupráci Café du Cycliste – vlajkové značky Veloklasiku – která se zaměřuje zejména na cyklooblečení, s průkopnicí svého oboru pod značkou agnès b. Ta má dnes více než 200 obchodů po celém světě, a její butiky najdete ve velkých městech od Paříže přes New York a Tokio, po Hongkong.

Louis pro ženy, Nathan pro muže. To jsou cyklodresy ze společné speciální edice. Jejich originální vzor "strokes of light” nevznikl náhodou, ale podle pohyblivého obrázku, který Agnès vytvořila při cestování vlakem TGV. Byl vytvořen pomocí malé japonské digitální kamery zvané Harinezumi. Sama autorka říká, že ilustruje rychlost a pohyb cyklistického sportu ve snové paletě barev a pohybu: “Představuje nádhernou barevnou šmouhu, která je k vidění na francouzských silnicích v letních měsících.”

Vaše maximální pohodlí na kole, o to jde. Cyklodresy se vzorem "strokes of light” mají nejen prvotřídní konstrukci a exkluzivní potisk od agnès b., ale jsou také vyrobeny z perfektních materiálů z recyklovaných přízí. Díky částečně síťované, strukturované tkanině tyto cyklodresy poskytují vynikající prodyšnost a odvod vlhkosti i v náročných podmínkách. Navíc jsou vybaveny zesílenou částí se třemi kapsami na zadním panelu – a jsou mírně delšího střihu, než je obvyklé, aby poskytovaly dodatečnou ochranu.

“Jsme hrdí na to, že můžeme sdílet naše společné nápady a dovednosti a vytvořit tento zcela jedinečný kousek,” říkají tvůrci nadšeně. Však se také Agnès Troublé před půl stoletím rychle proslavila svou kreativitou a minimalistickým přístupem k designu. Její značka se rychle proslavila svým osobitým modernismem, odmítnutím okázalosti i extravagance, a to ve prospěch jednoduché, univerzální a uvolněné estetiky. K cyklodresům Nathan a Louis samozřejmě oblečete na stejné světelné vlně i spodní partie těla – jsou tu Noe a Leo.

Ve spolupráci agnès b. a Café du Cycliste však vznikla mnohem širší, univerzální řada oblečení, která je určena pro každodenní dobrodružství ve městě i na kole. Jsou to stylová trika, bundy a další doplňky. V kolekci lze nalézt i některé osobní doteky od Agnès Troublé – ručně psané vzkazy jako "Look further”, “let's go” a “pause”. Jsou to přímé odkazy na dynamiku, potěšení a rozjímání, které vám může i cyklistika nabídnout.

Důležitou linií pro tvůrce z Café du Cycliste zůstává, že půl století návrhů a kreací od agnès b. bylo koncipováno s ohledem na společenskou odpovědnost. “Přínos jízdního kola k ekologičtější kultuře je nepopiratelný, a proto se k nám agnès b. rozhodla připojit. Na vzniku této spolupráce se významně podílela sama Agnès, která proměnila některé ze svých nejnadčasovějších kousků s detaily inspirovanými cyklistickým vybavením,” říkají francouzští přátelé z Nice. 

Vzhledem k závazku Café du Cycliste k udržitelné výrobě a ochraně životního prostředí bylo setkání obou francouzských značek předem dané. Však agnès b. aktivně podporuje několik charitativních iniciativ a používá udržitelné materiály a výrobní metody, kdekoli je to možné. Značka se také snaží pozitivně ovlivnit módní průmysl prosazováním spravedlivých a ekologických pracovních postupů. Tuto solidaritu vyjadřuje zejména prostřednictvím nadace Tara Ocean Foundation.

Kolekce je přitom navržená výhradně ve Francii, mezi Paříží a Nice – s využitím ikonických kousků z hlavní kolekce “agnès b”, s přidáním inspirativních doteků ze světa cyklistiky. Paříž přece byla vždycky považována za hlavní město světové módy. Mesdames et messieurs, dámy a pánové, zadejte se – Nathan nebo Louis? Noe nebo Leo? Enzo, Tiago, Marceau… Pro vás. Vyberete si.

Vznikla na větrem ošlehaných a opuštěných stezkách Islandu, to je společnost Lauf, která je sponzorem cyklistického týmu Café du Cycliste Gravel Team. Tato začínající značka začala svou cestu jako výrobce odpružených vidlic a nyní vyrábí také krásná karbonová kola pro gravelové závody v rozmanitém terénu. Více prozradil francouzským kolegům Ólaf Thorarensen z Laufu.

Jak značka vznikla?

Značku Lauf založil na Islandu cyklistický nadšenec, inženýr a víkendový XC MTB závodník Benedikt Skúlason v roce 2011. Představoval si tehdy zjednodušenou, ale citlivější a bezúdržbovou karbonovou odpruženou vidlici a nepřestal, dokud tuto myšlenku neproměnil ve skutečnost.

Co se dělo dál?

Benedikt se spojil s celoživotním kamarádem Guðbergem Björnssonem a společně strávili nespočet dní a nocí navrhováním a stavbou řady prototypů. Pro nezasvěcené to mohlo opravdu vypadat dost ulítle a přitažené za vlasy. Ale o několik let později se z tohoto bláznivého nápadu stala špičková odpružená vidlice pro gravel kola.

Jaké jsou teď ambice značky Lauf?

Stejně jako na začátku jsme stále poháněni touhou vynalézat. Je to touha změnit naši hru k lepšímu a zanechat v tomto odvětví trvalou stopu.

Dobře, ale kam se ubíráte v době, kdy tolik značek vyrábí gravelová kola?

Chceme vytvářet technologie kol, které jsou čisté a harmonické. Zároveň nám jde o výkon. Lauf je v podstatě takový, že na něm chcete jezdit víc. A jezdit víc znamená, že se víc bavíte, a když se víc bavíte, jedete třeba rychleji.

Proč ta specializace na gravel?

Někdy máme pocit, že si gravel vybral nás. Nejdříve jsme vymysleli naši technologii odpružení a pak jsme si uvědomili, kam se nejlépe hodí. A to na gravelová kola, což je nám naštěstí blízko, protože společnost se původně zrodila z naší lásky ke staromódnímu MTB XC, které se shodou okolností hodně podobá dnešnímu ježdění na gravelu.

Jak začala spolupráce s Café du Cycliste?

Přirozeně jsme se o Café du Cycliste dozvěděli, když jsme si prohlíželi cyklistické oblečení, a když jsme potřebovali oblečení na focení, oslovili jsme je. Velkoryse nám poskytli nějaké cyklo dresy a asi o rok později nás kontaktovali ohledně kol pro jejich focení na Islandu, kde spolupracovali se značkou 66º North. Rádi jsme jim vyhověli a od té doby se naše spolupráce jen upevňuje a rozšiřuje.

Co vás na projektu gravelového týmu zaujalo?

To, že sídlí v Evropě, že je to ženský tým a že ho vytvořilo Café du Cycliste. Lauf hledal v Evropě sponzorskou spolupráci, a když nás z Café du Cycliste oslovili s nabídkou týmu, nemohli jsme odolat.

Druhá sezona partnerství, jste tedy spokojeni?

Rozhodně. Těšíme se, až uvidíme děvčata v této sezóně závodit od Islandu po Keňu a sledovat, jak si naše kolo Seigla poradí s různými terény.

Jak přiblížíte kolo Seigla pro závody dívčího týmů?

Bylo nám jasné, že by měly dostat právě Seiglu. Je to naše nejnovější verze myšlenky, jak by mělo vypadat rychlé gravelové kolo. Vychází z konceptu našeho staršího gravelového kola True Grit a jednoduše ho posouvá dál. Je spolehlivé, pohodlné a samozřejmě rychlé!

Můžete to upřesnit?

Hlavní filozofií je, že hladší jízda zrychluje pohyb na nezpevněném terénu, na štěrku, na šotolině. Zůstává rychlá a efektivní, pokud se nám to “nekazí” nadměrná hmotnost a tření a pozice jezdce. Model Seigla se zaměřuje na maximální poddajnost rámu a možnost montáže extrémních gravelových plášťů, aniž by se uchýlila ke kompromisům v geometrii, s čepy nebo jiným těžkým – a údržbu vyžadujícím – mechanismům.

Je něco, co vás na kole obzvlášť potěšilo?

Naší silnou stránkou je odpružení, takže vždy rádi předvedeme jeho potenciál. A ještě jeden zábavný fakt: Technologie zadního odpružení ICE'd našeho kola Seigla poskytuje přibližně stejnou míru poddajnosti, jako mají ostatní výrobci kol s čepovým mechanismem. Jen s podstatně nižší hmotností a menší složitostí.

Můžeme naše cyklo oblečení ještě nějak znovu využít, když už se nehodí k nošení? Brzy se můžeme vyhnout vyhození třeba i našeho oblíbeného cyklodresu, který už dosloužil. Mysleme na budoucnost – to je vzkaz od značky Café du Cycliste, která jede v této udržitelné taškařici také.

“S potěšením oznamujeme naše nové partnerství se společností FabBRICK, které je součástí naší snahy o udržitelnější budoucnost,” uvedli zástupci naší oblíbené značky se sídlem ve francouzském letovisku Nice. “Pařížská společnost FabBRICK, která je přítomna ve všech našich vlajkových prodejnách, poskytuje recyklační koše na všechny neopravitelné, poškozené nebo nepotřebné výrobky,” podotkli. Tyto předměty jsou následně recyklovány a přeměněny na takzvané cihly, které lze následně použít na výrobu nábytku a izolaci obchodů. Minimálně těch od Café du Cycliste.

Nejedná se o tedy obyčejné cihly z hlíny a podobných klasických materiálů. FabBricks jsou jednou z variant stavebních kamenů pro budoucnost s odpovědným využíváním našich vzácných zdrojů na planetě. Cihly se dají vyrobit v různých velikostech, různých barvách, nechybí jim styl. “Některé materiály se totiž recyklují velmi obtížně nebo se dlouho rozkládají... Ale – a je to velké ALE – vždy je možné je použít k jiným účelům. Ne k pouhému zasypání půdy, kterou jsme vytěžili, ale k vytvoření stavebních materiálů pro budoucí generace,” podotýkají idealisté z Nice.

FabBRICK je podle nich krásná a jedinečná alternativa: přitom je to “pouhé” stlačení nepoužívaných nebo neopravitelných předmětů do cihel různých tvarů. Tyto cihly pak slouží k vybavení místností, případně k tepelné a akustické izolaci prostor. Ve skutečnosti z nich lze vyrobit nábytek. Ve vývoji je dokonce projekt, který by zvládnul udržet vodu. “Již jsme je nainstalovali v našem obchodě v přístavu v Nice a v příštích měsících rozšíříme naši flotilu košů, aby je mohli objevit a používat zákazníci z celé Evropy,” dodávají naši francouzští kolegové.

Tahle tradiční cyklojízda je jízda! “Kdo nemá fyzicky na to, aby uvisel náš úterek, tak ať určitě zkusí pohodovější čtvrtek s Jirkou Mikuleckým,” říká Vojta Mareš, který vede dalším rokem ostré skupinové jízdy od nás z pražského Braníku. A jak to bude s úterními švihy od Veloklasiku v období letních prázdnin a do kdy plánuje pokračovat na podzim?

Vojto, úterní švihy od Veloklasiku jsou už pověstné. Kam se posunul od prvního ročníku, ať už jde o stálou partu, trasu, rychlost?

Vykrystalizovala nám dobrá parta, takové zdravé jádro s pravidelnou účastí tvoří 8 až 10 lidí a vždycky se někdo další přidá. Letošní největší účast byla okolo 18 lidí. Rychlostní průměry jsou závislé na výškovém profilu trasy a na dané skupině, teď se pohybují někde v rozmezí od 34-37 km/hod.

Zmiňoval jsi před časem, že jste i díky vašim úterkům skvěle zabodovali na cyklo závodě, o co šlo?

Ano, silné jádro se zúčastnilo letos 10. června silničního závodu L´Etape Czech Republic by Tour de France. Na trati 102 km se v prvních 15 lidech v celkovém pořadí objevilo celkem 7 jezdců, kteří pravidelně úterky jezdí. To je naprosto famózní úspěch. Na ostatních tratích nic podobného k vidění nebylo.

Zůstaňme ještě u rychlosti – jak se dá v tak velké skupině a rychlosti zvládnout jet OK v běžném provozu?

Při těchto rychlostech je nutná maximální koncentrace a ohleduplnost. To, že se ukazují díry, zaparkovaná auta u krajnice, případně lidi, je naprostou samozřejmostí. Pokud by někdo tyto zásady nectil, tak nemá mezi námi co dělat. Signalizují se nerovnosti na silnicích, například i zpomalovací retardéry nebo koleje. Všude číhá nebezpečí a je nutné riziko pádu zcela minimalizovat.

Kam se od svého vzniku posunulo podle vašich zkušeností pravidlo “auto jeden a půl metru od cyklisty”?

Nemám pocit, že by někdo těch 1,5 metrů řešil. Spíš to nikdo moc nedodržuje. Pokud je ale řidič ohleduplný, tak se prostě nesnaží předjet balík cyklistů za každou cenu, ale vyčká na vhodný okamžik. Přece jenom se nepohybujeme tak pomalu, abychom představovali nějakou zásadní brzdu provozu.

Co máš sám na těchto rychlých silničních útercích rád? A proč se podle tebe rádi vracejí ostatní?

Jsme dobrá parta tvořená lidmi, kteří mají cyklistiku opravdu rádi. Sám si vždycky musím “hrábnout“ dost hluboko, abych nějak rozumně švih dojel. Jsou to poctivé intenzivní tréninky a pevně věřím, že mě v závodech posouvají kupředu. Taky je většina z nás milovníkem zlatavého moku, a proto každé úterý rozebíráme vyjížďku spolu s ostatními věcmi v milém prostředí kavárny Veloklasik.

Je pravdou, že občas někdo nezvládne náročnost? Je možné ho pak odkázat na veloklasický čtvrtek s Jirkou? Čím se trasy a styl liší?

Ano, určitě to možné je. Zatím jezdí ve čtvrtek menší skupinka pod vedením Jirky Mikuleckého, a je to více na pohodu, na pokec, nejezdí se tak rychle a tak daleko. Takže ano, kdo nemá fyzicky na to, aby uvisel úterek, tak ať určitě zkusí čtvrtek.

Občas jsi k zahlédnutí v modro-černo-bíle pruhovaném dresu od Café du Cycliste, ve kterém jsi v prostoru hezky vidět. Patří mezi oblíbené?

Ano, mám ho moc rád a koupím si ještě jeden v jiné barvě (Francine Khaki). Na bikové závody pak používám lehčí a prodyšnější variantu v černé barvě, ten se jmenuje Christine a je taky moc povedený.

Jak to bude s úterními švihy od Veloklasiku v období letních prázdnin?

O prázdninách předpokládám, že bude účast nepatrně menší kvůli dovoleným. Nemyslím si ale, že bychom to úplně rušili. Možná toho 4. července, ale uvidíme podle zájmu. A když budu v létě na dovolené, tak třeba za mě vezme velitelství někdo jiný, adeptů máme spousty.

A do kdy plánujete pokračovat na podzim?

Loni byl poslední úterní Veloklasik 20. září. Rád bych to září dojezdil letos také.