Mých krásných 92, 86, 75 ... Ale, teď jsem v očekávání na 68
Nejdříve jsem vážil 65 kilo. To bylo na vojně, krásně se mi tehdá běhalo. Co jsem snědl, to můj mladý organismus ihned zpracoval.
Když jsem skončil službu vlasti, otevřel se pro mě svět, a to doslova, to bylo roku 1997, krásná to doba.
Hranice se otevřeli a já vyjel za prací do Němec. Před nedávnem nedostupná coca cola, fanta, sprite byli mým jediným nápojem. Jako obkladač jsem se na stavbě moc nehýbal a tak pro mě skryté kalorie v těchto pro mě dříve lahodných nápojích jsem neviděl.
Dva roky práce v Západním Německu, poté v Čechách jako samostatný pracovník a nato drobný podnikatel se všemi starostmi a .. jsem si jednou stoupl na váhu a nevěřil svým očím. Ručička se zastavila na číslici 85.
Když jsem pokus s váhou opakoval o několik let později, au au au, číslo 92 bylo na světě. Těžko se mi tehdá chodilo do schodů, nato někam popoběhnout když jsem měl.
Tak jsem si jednou řekl dost a postil se do shazování.
Z 92 na 86 to celkem šlo, ale pak nastala stagnace, několik let.
Až jednou - sedl jsem na kolo a vyrazil jsem na dlouhý výlet. Celkem jedenáct dní jsem putoval, z Prahy do Nice na Azurovém pobřeží.
Mé nohy našlapali takřka 1 400 kilometrů a to byl impuls pro tělo, které se poměrně snadno začalo zbavovat další zátěže. To jsem měl 75 kilogramů živé váhy, která se mě drží do teď.
Už několik let se snažím opět něco z ní ubrat, ale stále se mi nedaří.
Ale.... něco mi v hlavě řeklo, teď je zase ten správný čas, a tak se do toho opět pouštím.
Mé přání je skončit na čísle 68, to má i Jarda Jágr.
Roky přibývají a s watty v nohou ubývají, tak toto je jediná šance, jak ještě nějakou dobu udržet v sedle v kopcích krok s přáteli.
Držte mi palce prosím, držím je i vám.
VK VELOKLASIK