Letošní sezona rychlých švihů s Vojtou Marešem docela utekla. “Najeli jsme přes 1500 kilometrům a nastoupali přes 15 tisíc výškových metrů. Nejdelší jízda byla 104 km a průměrná rychlost atakovala hranici 38 kilometrů v hodině,” říká Vojta, který v rámci Veloklasik úterků vedl dvacet jízd.
Jen jednou vynechal, protože byl v Chorvatsku, kdy ho po domluvě zastoupil Jirka M., a jednou na jaře, kdy se necítil dobře. “Proto všem přeju pevné zdraví, spoustu kvalitních podzimních a zimních tréninkových jednotek a budu se těšit na společné tréninky od jara 2023. Tak v dubnu na značkách………Ahoooooj,” směje se a odpovídá na pár otázek. V závěru ještě říká, co by si přál (nejen) pod cyklovánoční cyklostromeček od Café du Cycliste.
Jak sis letos užil veloklasické silniční úterky, které už tradičně každoročně vedeš?
Užil jsem si je moc, i když někdy to byl opravdu kalup, a člověk měl problémy stíhat. Jsem taky moc rád, že jsme letos neměli ani jeden pád. Navíc kromě jediné situace k tomu nebylo ani nijak blízko. Měli jsme taky štěstí na počasí, ani jednou nás nikde nepřekvapil déšť nebo bouřka.
Kolik vás letos jezdilo?
Úplně přesné statistiky si nevedu, průměr byl někde okolo osmi devíti lidí. Odhaduju, že nejvíc nás bylo tak šestnáct a nejméně jsme byli tři – ale to bylo v době prázdnin a kolem svátků Cyrila a Metoděje, což se dalo očekávat.
Už se všeobecně ví, že vaše skupina není pro každého. Jak představíš partu, která postupně vykrystalizovala? Pokud prý člověk není v dané úterý ve formě, tak nemá vůbec šanci dokončit jízdu ve skupině…
Skupinka se vykrystalizovala pěkně, jsou to všechno cyklisti tělem i duší, a někteří z nás aktivně a velmi dobře závodí. Je ale pravda, že se může stát, že i cyklista, který je na tom opravdu fyzicky dobře, ale nemá zrovna dobrý den, tak náš švih se skupinou nedokončí.
Zaujal mě vás rekord z Popovic do Veloklasiku, téměř 43 km za hodinu za plného provozu. Jak se tohle dá zvládnout?
Musím říct, že k tomu je potřeba i kousek štěstí, a hlavně se nebát a být mrštný v provozu. Pro tuhle průměrnou rychlost je potřeba občas předjet nějaké auto a musím s mírným začervenáním přiznat, že někdy lehce porušit pravidla silničního provozu. V neposlední řadě je tedy potřeba zmínit, že nám k tomu pomohla i občerstvovací stanice v podobě vyhlášeného Popovického pivovaru.
Jaké jezdíte trasy? Není to přece stále stejné, že ne?
Ne ne, snažím se to kombinovat, aby to bylo pestré. V podstatě jsou na výběr dva způsoby pojetí. Za prvé zůstat na stejné straně řeky a směřovat to někam na Velké Popovice, Mnichovice, tím pádem se nabízejí kopce Točná, Zvole, Záhořany nebo z Libře na Radlík. Za druhé – přejet řeku buď přes Barrandovský most nebo přes Zbraslavský most a směřovat to na Loděnici a Sv. Jan pod Skalou, nebo to protáhnout třeba až do Berouna a vyjet legendární kopec Koledník, směrem ke Koněpruským jeskyním.
Letos jste začali jezdit už v půlce dubna, jak se vám dařilo na silnicích mezi auty? Bylo znát, jestli si řidiči drží odstup? A měnilo se to nějak od dubna do září?
Žádný velký konflikt jsme letos neměli, ale vůbec necítím, že by se po změně legislativy něco zlepšilo. Odstup 1,5 metru dodržuje opravdu jen malá hrstka řidičů a troufám si říct, že to určitě není způsobeno novým silničním pravidlem. Stále existuje mnoho agresivních řidičů, kteří nejsou schopni pochopit, že je bezpečnější předjet osm dvojic než dlouhý peloton jednotlivců, čítající například v tomto případě šestnáct cyklistů. Je to hlavně o povaze lidí, o vzájemné toleranci. Nemá přece smysl dokazovat si, kdo je pánem silnic.
Jaká byla poslední jízda v září a co závěrečné setkání ve Veloklasiku?
Na poslední jízdu nám počasí moc nepřálo, byla dost zima a v Modřanech mokrá silnice. Nicméně i tak se sešlo zdravé jádro a nakonec jsme téměř dvě hodiny natočili. Oslava byla letos naštěstí poklidnější než loni a občerstvení od Café Veloklasik bylo jako vždycky na jedničku.
Pořídil sis letos něco nového od naší oblíbené francouzské značky Café du Cycliste?
Mám nový batoh v zelené barvě a jsem s ním moc spokojený. Pravidelně s ním jezdím na víkendy, je to super stylovka. A málem bych zapomněl, mám ještě civil tričko s nápisem Col sa Calobra, a je moc příjemné. Sa Calobru jsem samozřejmě několikrát v rámci jarní Mallorky zdolal. Letos jsem zatím do svého cyklo šatníku nic nepřidal, chystám se to napravit teď na podzim.
A co to bude – kdyby sis mohl vybrat ideální vánoční cyklo dárky pod stromeček?
Tento kousek s názvem Francine se mi moc líbí a myslím, že by mi mohl sedět, protože má stejný střih jako můj pruhovaný dres, ve kterém jezdím úterky nejčastěji.
https://eshop.veloklasik.cz/muzi-cykloobleceni-cafe-du-cycliste/cyklo-dres-francine-dvojita-cerna/
Určitě pořídím tyhle ponožky na podzim a jaro. Jedny už mám a jsou super.
https://eshop.veloklasik.cz/ponozky-3/cafe-du-cycliste-ponozky-cycling-socks-nordic-cerna/
A tyhle kraťasy pořídím na příští sezonu, vypadají skvěle.
https://eshop.veloklasik.cz/muzi-cykloobleceni-cafe-du-cycliste/cyklo-kratasy-new-marinette-cerna/
Zajímavosti a novinky
se dozvíte nejen tady na blogu, ale i na facebooku a instagramu, kde nás potěší každý váš LIKE.
Veloklasik je nejen kamenná prodejna s e-shopem, kde se můžete na nabídku zboží od Café du Cycliste podívat. Prostor je po francouzském vzoru z Azurového pobřeží propojen do jednoho celku s kavárnou. Můžete tak u nás posedět, dát si něco dobrého, popovídat. Rádi podporujeme pohodovou cyklistiku.