Jak v Česku propojit cyklistiku s kávou jako na jihu Francie? Vlasta Kuryl se inspiroval v přímořském letovisku Nice, kde sídlí rychle se rozvíjející značka cyklistických dresů a vlastně celkově cyklo oblečení Café du Cycliste. Přivezl ji do Prahy a otevřel prodejní studio VELOKLASIK, nově rozšířené o kavárnu. Úspěšně buduje komunitu lidí, které přitahuje kolo a káva. Připravuje seriál cyklotras nejen pro začátečníky. Tento příběh ze světa pohodové cyklistiky vás bude bavit. Propojuje totiž na jednom místě: a) funkční, b) elegantní, c) chutné. Jak? No přece veloklasicky.
Vlasta už na úterní tréninkové vyjížďky nestačí, Vojta udává pekelné tempo
Vlasto, je ve tvém životě na prvním místě kolo nebo káva?
Obojí, protože se to příjemně doplňuje. Kolo mi evokuje aktivně strávený volný čas, odpoutání se od povinností, zdroj inspirace. A káva patří ke každému mému dni, ať už při pracovních schůzkách nebo při cyklovyjížďkách.
Třeba ve Francii?
Ano, mám to rád v nádherné přímořské krajině s horami na jihu Francie, odkud pochází cyklo oblečení Café du Cycliste.
Ptám se, protože Veloklasik propojuje kolo s kávou. Nabízí cyklistům funkční a elegantní cyklo oblečení, navíc je prostor v pražském Braníku propojený s kavárnou. Je to koncept inspirovaný Francií?
Je to tak. Nápad na projekt mi přišel v jižní Francii, kde rád a často trávím svůj volný čas v okolí letoviska Nice. Chtěl jsem si tehdy pořídit nový dres a při brouzdání na netu jsem narazil na značku Café du Cycliste. Jejich design mě nadchl na první pohled.
Takže to, že jsi byl tak blízko srdci značky, je vlastně náhoda?
Přesně tak. Hledal jsem na googlu, kde si tyto cyklodresy mohu prohlédnout ve skutečnosti, a zjistil, že mají prodejnu dokonce i se sídlem a vývojem v Nice, sotva pár desítek kilometrů od místa, kde ve Francii pobývám. Nebylo pro mě v tu chvíli nic jednoduššího. Sedl jsem na kolo, zajel tam a zrodila se láska na první pohled. Postupně jsem poznal i pohodu okolo lidí z Café du Cycliste a po první společné vyjížďce se spoluzakladatelem Remim mi v hlavě začal zrát plán.
Mají tam také propojený obchod s kavárnou?
Přímo ve starém přístavu v Nice. Doporučuji návštěvu každému, kdo pojede kolem.
Jakou jsi měl představu, co všechno má Veloklasik být? Protože to není jen obchod a kavárna, ale i rostoucí komunita příznivců.
Chtěl jsem mít projekt postavený na třech nohách – prodej cyklo dresů, kavárna nejen pro cyklisty a cykloservis.
Počítám dobře, že máš nakonec klasicky dvě nohy?
Veloklasicky! (smích) Cesta k tomu vedla postupně. Dal jsem se dohromady s kamarádem Patrikem a společně jsme plánovali. Byly to moc hezké časy. Osm měsíců jsme jen jezdili na kole a spřádali své sny. Hledali jsem místo, které by nám vyhovovalo. Během toho času jsme cykloservis postupně zavrhli. A je to dobře. Aby byl v dnešní době cykloservis na špičkové úrovni, tak k tomu musí člověk sledovat trendy ve vývoji. Musí se tomu opravdu věnovat, což vidím zblízka třeba na úspěšném projektu Pavla Čábelickeho, mechanika české reprezentace, který má centrálu své sítě Kolofix kousek od nás v areálu bývalého branického pivovaru. A dělá to výborně!
Vlasta s Patrikem a jejich cyklotoulky, toto foto je ještě z doby před Veloklasikem
Takže dvě nohy jsou pro tebe jako podnikatele i cyklistu ideálním stavem?
Ano, zaměřili jsme se na to, co známe, co umíme, co nás baví. Provozujeme obchod s cyklooblečením a dalšími doplňky jako jsou bidony a termo lahve na kolo v zimním období, oleje na řetěz, duše nebo přírodní cestovní stravu Pokeat a Chimpanzee. Až po přestěhování z menších prostor v Modřanech do větších v Braníku jsme se rozšířili o malou kavárnu, kterou výhledově plánujeme zvětšit o dalších zhruba třicet míst. Tedy pokud v příštím roce získáme další prostor v sousedství. Uvažuji také, co s dalším volným prostorem ve sklepě, možná tam bude sauna.
Proč jste otevřeli nejprve v Modřanech a jak se Veloklasiku na tom místě dařilo?
Chtěl jsem od začátku, aby to bylo někde Braníku nebo Modřanech, protože pocházím z Hodkoviček a mám to tady od dětství rád. Je to místo, kde jsem vyrůstal a znám ho. Možná trochu nostalgie? Zároveň to není úplně centrum, už je to kousek ven z města do přírody. Skvělým bonusem je, že jen kousek od nás vede podél Vltavy oblíbená cyklostezka z centra. V Modřanech, kde jsme původně začínali ve třech, jsme našli krásný prosklený prostor s výhledem do parku. A teď jsme tady v Braníku, na kouzelném místě, i když je tu křižovatka. Máme výhled na krásně zrekonstruovaný pivovar, na stromy do parku, na železniční přejezd se závorami. Není to poetické?
Je. Ale přesto, proč to stěhování po tak krátké době?
Jedu asi na vlně strategie Café du Cycliste. Tyto kousky nestárnou, design neřeší, že je nová sezóna. Proplouvá si dobou, rok za rokem. Spíš zraje jako víno. Remi je úžasný v tom, s čím novým stále přichází, a jak postupně rozšiřuje kolekce – třeba o Arrière pay, což je móda pro volný čas.
A jak to souvisí se stěhováním?
Začal jsem hledat větší prostory, abychom mohli ukázat celý sortiment Café du Cycliste a aby u toho mohla být i kavárna, kde by zákazník mohl třeba i jen posedět. Odkud by kdokoliv mohl vyrazit na okruh a třeba se zase vrátit a doplnit po vyjížďce energii malým občerstvením. Zatím nemáme ambice velké kuchyně, ale něco dobrého na zub se tu rozhodně vždy najde. Jedeme prostě na pohodu.
Zmiňuješ, že značka Café du Cycliste se nezaměřuje jen na cyklisty, ale i na volný čas. Jde tedy o lehkou turistiku?
Kolekci Arrière pay velmi rád využívám. Je určena pro volnočasové aktivity, ale i do města, když nemusíš mít oblek. Košile, svetry, a hlavně úžasné kalhoty jsou univerzální a pohodlné, třeba na dlouhé cestování autem. Rád si je na sebe beru, když jedu třeba do Nice. Jsem zvědavý, čím nás Remi bude dál překvapovat.
Vidíš trochu do zákulisí značky?
Vždy, když přijedu do Nice, tak jdu do studia, kde se vyvíjejí nové modely. Viděl jsem třeba první přípravy na batoh, který je dnes už v prodeji, kdy se řešila jeho velikost, praktičnost, design a podobně. Vlastně ten jediný z celého sortimentu vzniká v Asii, kvůli jeho speciální technologii lepení.
Je cyklo oblečení z lokality přímořských Alp vhodné i pro podnebí a počasí středu Evropy?
Pokud cyklista dobře nakombinuje vrstvení a zná své teplotní rozhraní, dá se v tomto cyklo oblečení jezdit komfortně takřka všude a za každého počasí. Je mi navíc sympatické, jak už jsem říkal, že jsou všechny tyto dresy na kolo vyráběny v Evropě. Je to sice mladá značka, ale je velmi dynamická a už se prodává po celém světě. Postupně rozšiřuje svůj sortiment a díky speciální sérii Audax se stala velmi oblíbenou například u dálkových cyklistů.
V Café du Cycliste ve starém přístavu v Nice
Věřil jsi tedy, že si kvalitní dresy ve vyšší cenové hladině najdou v Česku své zákazníky?
Trošku jsem ze začátku cenu řešil. Říkal jsem si, jestli budou Češi ochotní připlatit si za kvalitu, i když je navíc elegantní. Značka si ale své místo na našem trhu našla. Ano, pro mnoho cyklistů je cenovka v řádu jednotek tisíc za kus vyšší až vysoká, proto je dobré, že je na trhu více značek, které pokrývají různou cenovou hladinu. Rozhodně jsme se francouzským elegantním stylem trefili do vkusu a potřeb českých cyklistů a cyklistek. A rozmach obliby tohoto sportovního a volnočasového vyžití v posledních letech vnímám velmi pozitivně.
Ovlivnil nějak původní plány příchod covidu?
To nemohu úplně porovnat. Na trhu jsme od května 2019, ale před covidem jsme byli v menším prostoru v sousedních Modřanech. To byl první rok a ještě o nás nikdo nevěděl. Dnes už velká část zákazníků přijde na doporučení od kamaráda a jsem rád, že mnoho z nich se díky spokojenosti vrací. Vnímám, že tito lidé s námi rádi sdílí i pohodu, kterou se okolo sebe rádi snažíme šířit. Už se moc těším, až naši zákazníci zase zaplní náš obchod osobně. A je pro mě milé překvapení, jak velký podíl tvoří ženy. Možná je to jedinečným designem našeho oblečení na kolo. No, zatím v této době fungujeme úspěšně alespoň on-line.
Zmiňuješ, že zákazníci se rádi vracejí. Vy se ale nezaměřujete jen na prodej, ale pohodové užívání volného času.
To mi dělá radost. Pomalu se kolem Veloklasiku začíná tvořit komunita. Naše čtvrteční cyklotoulky od jara do podzimu už jsou klasika. V úterý zase pořádáme rychlejší tréninkové vyjížďky spolu s Čistý sportem Ivana Rybaříka, které vede náš kamarád Vojta Mareš. Ještě si přeju, aby k nám zavítaly také cyklistky na dámské jízdy, které plánujeme na pondělky. A u nás se dá příjemně začít i skončit kávou. Máme už spousty tras, jak a kam vyrazit, abychom se v maximální možné míře vyhnuli autodopravě na silnicích.
Jde to?
Jde, už to máme vyzkoušené. Často se na nás proto obracejí lidé, kteří s cyklistikou a cykloturistikou začínají, kde v Praze a jejím okolí jezdit. A je jich čím dál víc. Proto pro ně připravujeme projekt s jasným názvem CYKLOTRASY, kde jim chceme ukázat, že i na naší straně Prahy a v blízkém okolí jsou krásné cesty, jak pro jezdce na silničních kolech, tak i pro příznivce krásných, a třeba i nezpevněných cest na kolech typu gravel nebo MTB.
Jaký styl cyklistiky vyznáváš?
Gravel a silniční cyklistika, to je můj šálek kávy (úsměv). Nikdy jsem nebyl závodník. S holkami a kluky, kteří od nás od Veloklasiku vyrážejí na ty společné úterní vyjížďky, už neudržím krok. Jezdí průměr okolo třiceti kilometrů v hodině, já jsem spíš takový cyklotoulkař, na pohodu.
A na čem jezdíš?
Kol mám několik. Teď z poslední doby je to silniční Festka, což je opravdu krásné kolo. Momentálně si také nechávám stavět gravel GT, který bude v bílé barvě a poveze na rámu značku Café VELOKLASIK.
Jak ses k cyklistice dostal?
Na kole jsem jezdil asi jako každý kluk mé doby už od mládí. Ve druhé třídě mi táta koupil favorita, kolo bylo pomalu větší než já, sotva jsem ho přelezl. První delší vyjížďka byla v mých asi 16 letech s kamarádem Milošem přezdívaným Kajda, jeli jsme tehdy do Suchdola nad Lužnicí. Jeden den tam, přespali jsme ve stanu u tety a druhý den zpět. Dvakrát 170 kilometrů.
Napoprvé docela štreka!
To jo, ještě dnes si dobře vybavím ten poslední sedmnáctikilometrový úsek z Třeboně. V závěru mě tak bolel zadek, že jsem nemohl sedět ani stát. Ale druhý den, kupodivu, už to bylo zase na pohodu. A postupně jsme si s Kajdou své favority vylepšili shimanem 600. Pamatuju si, jak jsme ho sehnali v jihočeském Táboře, a to bylo ještě před revolucí! Po roce 1989 jsem pak pracoval jako obkladač v německém Pasově, tam jsem hodně jezdil na kole, a jezdil jsem i z Pasova do Prahy a zpět. S partou okolo kamaráda Honzy Pospíchala jsme jezdili i na horských kolech po Šumavě, kde má chalupu.
Druhým domovem se ti ale stal jih Francie, do koronaviru jsi tam byl skoro každý měsíc. Co tě tam přitahuje?
Ta jejich pohoda, nikam nespěchat. Pohodovou přímořskou atmosféru vnímám jako lék. Dokážu tam přepnout v hlavě, zapomenout na každodenní spěch. Když ráno vyjedu do hor a vracím až se západem slunce, celý den v sedle kola projíždím v horách vesničku za vesničkou. Kavárničky v horách, nebo v Nice na pobřeží. Je jich tam tolik, stále se objevují nové. Cyklovyjížďky na jihu Francie mají své kouzlo.
Jak náročné vlastně bylo vyjednat prodej francouzské značky Café du Cycliste?
Poprvé jsem značku doporučil do jedné pražské cykloprodejny, ještě než jsme otevřeli Veloklasik. Pak mě ale napadlo, že taková značka si zasluhuje samostatný jednobrandový obchod.
A první jednání?
Spolumajiteli Remimu jsem už delší dobu říkal, že bych chtěl jeho značku Café du Cycliste reprezentovat u nás v Česku. Během jednoho odpoledne u kávy v přístavu jsme obchod dohodli, plácli si a bylo hotovo.
Proč vlastně název Veloklasik?
Ten vzniknul, když jsme ve společnosti Wextra řešili logomanual. Házeli jsme mezi sebou slova a najednou někdo vyslovil slovo VELOKLASIK. Hned jsme hledali na webu, zda ho někdo nemá zaregistrované. Neměl, hurá! Tak jsem hned na místě doménu registroval. Nejprve jsme tedy ještě řešili, jak to psát, jestli česky, francouzsky nebo anglicky? Chtěl jsem to ale mít hezky česky, jak dnes říkáme – veloklasicky.
Co tě dnes na Veloklasiku baví?
Káva. Tu tady miluju. Čas tu s ní plyne na pohodu, beze stresu. Veloklasik je přece jen mimo prodejního prostoru i kavárnou, navíc s rozmanitou nabídkou piv z minipivovarů. Protože malé pivovary patří k objevování. Je to, jako když si sedneš na kolo a jedeš krajinou, kde jsi poprvé. Podobně to mám s chutí těchto unikátních piv z řemeslných pivovarů. Vždy mě něčím překvapí! Máme už připravenou i pípu na čepované pivo, ale to až covid dovolí.
Proč by měl cyklista nebo i ne-cyklista přijít do Veloklasiku?
Snažil jsem se sem přinést kousek atmosféry z jižní Francie, kousek Cote d’Azur. Až pominou covidová opatření, klidně se každý může přijít jenom podívat, jaké krásné věci pro cyklisty tady máme. Není nutné, aby nakoupil. Jen naživo zjistí, jak mohou být cyklisti nebo cyklistky na kolech elegantní. Ale už dnes se tady může stavit pro kávu s sebou, alespoň z výdejního okýnka.
Vlasto, děkuju za rozhovor. Popovídáme si zase někdy?
Moc rád. Pořád je o čem. Můžeme probrat druhy kolekcí, jejich zaměření a určení, ale třeba i moje zkušenosti z bikepackingu, však jsem jel i z Prahy do Nice. Zrovna individuální cyklistice podle mě tato doba přeje. Takže budu se těšit příště a čtenáře srdečně zvu, aby se stali našimi příznivci na Facebooku a Instagramu a také zase zavítali na náš blog Veloklasik. Každý týden se tu na něco mohou těšit. A o to jde, o radost z cyklistiky, z přátelství, z kávy, ze života.