Tahle tradiční cyklojízda je jízda! “Kdo nemá fyzicky na to, aby uvisel náš úterek, tak ať určitě zkusí pohodovější čtvrtek s Jirkou Mikuleckým,” říká Vojta Mareš, který vede dalším rokem ostré skupinové jízdy od nás z pražského Braníku. A jak to bude s úterními švihy od Veloklasiku v období letních prázdnin a do kdy plánuje pokračovat na podzim?
(2).jpg)
Vojto, úterní švihy od Veloklasiku jsou už pověstné. Kam se posunul od prvního ročníku, ať už jde o stálou partu, trasu, rychlost?
Vykrystalizovala nám dobrá parta, takové zdravé jádro s pravidelnou účastí tvoří 8 až 10 lidí a vždycky se někdo další přidá. Letošní největší účast byla okolo 18 lidí. Rychlostní průměry jsou závislé na výškovém profilu trasy a na dané skupině, teď se pohybují někde v rozmezí od 34-37 km/hod.
.jpg)
Zmiňoval jsi před časem, že jste i díky vašim úterkům skvěle zabodovali na cyklo závodě, o co šlo?
Ano, silné jádro se zúčastnilo letos 10. června silničního závodu L´Etape Czech Republic by Tour de France. Na trati 102 km se v prvních 15 lidech v celkovém pořadí objevilo celkem 7 jezdců, kteří pravidelně úterky jezdí. To je naprosto famózní úspěch. Na ostatních tratích nic podobného k vidění nebylo.
.jpg)
Zůstaňme ještě u rychlosti – jak se dá v tak velké skupině a rychlosti zvládnout jet OK v běžném provozu?
Při těchto rychlostech je nutná maximální koncentrace a ohleduplnost. To, že se ukazují díry, zaparkovaná auta u krajnice, případně lidi, je naprostou samozřejmostí. Pokud by někdo tyto zásady nectil, tak nemá mezi námi co dělat. Signalizují se nerovnosti na silnicích, například i zpomalovací retardéry nebo koleje. Všude číhá nebezpečí a je nutné riziko pádu zcela minimalizovat.
Kam se od svého vzniku posunulo podle vašich zkušeností pravidlo “auto jeden a půl metru od cyklisty”?
Nemám pocit, že by někdo těch 1,5 metrů řešil. Spíš to nikdo moc nedodržuje. Pokud je ale řidič ohleduplný, tak se prostě nesnaží předjet balík cyklistů za každou cenu, ale vyčká na vhodný okamžik. Přece jenom se nepohybujeme tak pomalu, abychom představovali nějakou zásadní brzdu provozu.
Co máš sám na těchto rychlých silničních útercích rád? A proč se podle tebe rádi vracejí ostatní?
Jsme dobrá parta tvořená lidmi, kteří mají cyklistiku opravdu rádi. Sám si vždycky musím “hrábnout“ dost hluboko, abych nějak rozumně švih dojel. Jsou to poctivé intenzivní tréninky a pevně věřím, že mě v závodech posouvají kupředu. Taky je většina z nás milovníkem zlatavého moku, a proto každé úterý rozebíráme vyjížďku spolu s ostatními věcmi v milém prostředí kavárny Veloklasik.
Je pravdou, že občas někdo nezvládne náročnost? Je možné ho pak odkázat na veloklasický čtvrtek s Jirkou? Čím se trasy a styl liší?
Ano, určitě to možné je. Zatím jezdí ve čtvrtek menší skupinka pod vedením Jirky Mikuleckého, a je to více na pohodu, na pokec, nejezdí se tak rychle a tak daleko. Takže ano, kdo nemá fyzicky na to, aby uvisel úterek, tak ať určitě zkusí čtvrtek.
Občas jsi k zahlédnutí v modro-černo-bíle pruhovaném dresu od Café du Cycliste, ve kterém jsi v prostoru hezky vidět. Patří mezi oblíbené?
Ano, mám ho moc rád a koupím si ještě jeden v jiné barvě (Francine Khaki). Na bikové závody pak používám lehčí a prodyšnější variantu v černé barvě, ten se jmenuje Christine a je taky moc povedený.
Jak to bude s úterními švihy od Veloklasiku v období letních prázdnin?
O prázdninách předpokládám, že bude účast nepatrně menší kvůli dovoleným. Nemyslím si ale, že bychom to úplně rušili. Možná toho 4. července, ale uvidíme podle zájmu. A když budu v létě na dovolené, tak třeba za mě vezme velitelství někdo jiný, adeptů máme spousty.
A do kdy plánujete pokračovat na podzim?
Loni byl poslední úterní Veloklasik 20. září. Rád bych to září dojezdil letos také.