Vytrvalostní cyklistika, jízda na kole na dlouhé vzdálenosti, ultracyklistika, ale i dálková turistika... Možností je tolik. Ve Veloklasiku používáme díky značce Café du Cycliste propojující označení Audax. Což je i kolekce cyklo oblečení inspirovaného slavnou historií mířící zpět k roku 1897. Zavítejme dnes do staleté minulosti.
Audax je latinské přídavné jméno a překládá se jako odvážný, nebojácný, dobrodružný, odhodlaný, hrdinný nebo kurážný. Což je v tomto případě potřeba. Audax totiž propojuje všechny akce, které jsou prostě dlouhé. Dloooouhééééé. “Milujeme dlouhé vzdálenosti. Nevíme, kdy přesně se nám to začalo líbit, ale stalo se to součástí naší DNA,” shodují se lidé, kteří stáli u zrodu francouzské značky Café du Cycliste, která se zaměřuje na oblečení na okolo, ale i další aktivity.
Pokud se podíváme trochu pod povrch, objevíme kolem pojmu Audax komunitu, která sahá dál než jedno století zpátky. Původní Audax se datuje k roku 1897 do Itálie. Jak se cyklistické závody stávaly populárnějšími, lidé začali hledat alternativy ke klasickému formátu. Něco, co mohlo posunout hranice možného. Tehdy to lidé vnímali jako čistší formu cyklistiky bez doprovodné podpory.
Muž jménem Vito Pardo stál u zrodu cyklo jízdy, jejímž cílem bylo stihnout trasu z Říma do Neapole ve skupině do 18 hodin. Vzdálenost byla 230 kilometrů, což se v moderní době nezdá tak moc, ale je třeba vzít v úvahu kvalitu někdejších silnic a vybavení. Je pak snadné pochopit, proč byli účastníci považováni za blázny, když se pouštějí do takového dobrodružství. Registrace byla pět lir a finalisté obdrželi odznak.
Každopádně se tehdy stalo, že do Neapole dorazilo včas devět cyklistů. Noviny po události hned skočily, a následující den vyšly zprávy označující účastníky jako “audace”, tedy odvážné. Tam se začal rodit fenomén Audax. Úspěch cyklistů, kteří vyrazili z Říma, totiž nedal spát jejich neapolským protějškům. Netrvalo dlouho a rozhodli se, že i oni chtějí podstoupit tuto výzvu. O několik týdnů později dorazilo do Říma asi dvacet cyklistů. A protože se obě skupiny v hlavním městě sešly, domluvili se členové, že definice “Audax” bude 200 km ujetých ve skupinách během denního světla. To byl zrod Audax Italiano a brzy byly skupiny Audax po celé zemi.
Zpráva o “Audaxu” se brzy rozšířila přes hranice do Francie. Henri Desgrange, bývalý držitel světového rekordu na jednu hodinu a první organizátor Tour de France, vyjádřil politování nad nepřítomností takových skupin ve své zemi. Sám jako bývalý cyklista viděl příležitost v přijetí nové výzvy pro ty, kteří už mají závodní dny za sebou. Poslední kapkou bylo, když se skupina Audax Italiano rozhodla v létě 1903 odjet do Paříže. Desgrange rychle navrhl vytvořit vlastní skupinu vybraných cyklistů schopných urazit tak dlouhou vzdálenost. A postaral se o to, aby mohli jet před Italy s podporou deníku Auto.
Nedlouho poté, v lednu 1904 Desgrange oznámil svůj záměr založit vlastní francouzskou organizaci Audax. Na jaře roku 1904 byla zorganizována první francouzská jízda ve stylu Audax a vzniknul Audax Club Parisien (ACP). Z Paříže do Gaillonu mířilo 37 účastníků. Každý z nich obdržel medaili a štítek Audaxers. Od té doby se trasy Audax staly nepřehlédnutelnou událostí v cyklistickém kalendáři ve Francii a objevovaly se v novinách vedle závodů jako Tour de France a Paris Roubaix.
Jak rostla popularita Audaxu, vzdálenosti se zvyšovaly a v roce 1908 dosáhly více než 400 km. V roce 1921 se ACP zúčastnila akce sponzorované konkurenčními novinami Echo des Sports. Když se to Desgrange dozvěděl, zrušil jim oprávnění používat označení Audax. Až do té doby se totiž na akcích Audax vždy jezdilo ve skupinách předepsaným tempem. Pařížský klub najednou nesměl používat pravidla vytvořená Desgrangem, a proto se rozhodl vytvořit vlastní – Brevet des Randonneurs Francais. To zavedlo myšlenku „allure libre“, což znamená, že jezdci mohli jezdit jakýmkoli tempem – pokud dokončili jízdu v časovém limitu.
Tato změna vyústila v dění, kdy akce Paříž-Brest-Paříž, často měla dvě verze. Jednu od Randonneurs a druhou podle pravidel Audax s předem definovaným tempem 20 km/h. Od té doby také existují dvě hlavní formy Audax – Randonnage a tradiční forma s cyklisty jezdícími ve skupinách, dnes známější jako Euraudax.
Postupem času se Audax stal globální disciplínou. Každá země má svou vlastní asociaci Audax, každá má svá specifika, ale vždy je věrná filozofii první cesty z Říma do Neapole. Ať už jedete na Diagonale přes Francii, Londýn-Edingburgh-Londýn, Paříž-Brest-Paříž, TransOz nebo TransAm, všechny trasy vyžadují, aby byli jezdci „odvážní“ – jak Francouzi říkají “audacieux”.
Francouzská značka Café du Cycliste se sídlem v přímořském letovisku Nice navázala svojí kolekcí Audax, využívajících zkratku AX, přesně na tuto vlnu. Proto má většina cyklo dresů Audax na zádech přes klasické kapsy ještě jednu větší síťovanou – aby se toho na delší cyklovýpravy vešlo více potřebného.
Cyklo výpravy ve stylu Audax podle nás vyžadují určitý stav mysli. Nejde o to šlapat, abyste vyhráli. Jde o objevování něčeho nového. Je to jízda na kole, abyste se dozvěděli více o sobě, o tom, čeho jste schopni, i o svých limitech. Je to jízda objevující nové cesty i nové lidi. Pro někoho může být dobrodružným únikem z každodenního života. Audax je víc než jen soutěž. Důležité je se zúčasqtnit a mít společný cíl.