Trio gravelových závodnic z týmu naší oblíbené značky Café du Cycliste vypráví o ženském závodění a komunitě, ale také o tom, jaké to je být sportovkyní v tradičně mužském sportu. Veloklasik přináší rozhovor se sympatickými usměvavými šelmami, seznamte se: Danielle, Maria a Annabel.
.jpg)
Co vám přinášejí závody právě na gravelu?
Danielle: Ve srovnání s jinými cyklistickými disciplínami mají nižší vstupní náklady, a to nejen z hlediska prostředků, ale i zkušeností. Stačí k tomu jedno kolo, nepotřebujete ani tým, abyste se mohli přihlásit. Nemusíte se také nutně posouvat na vyšší příčky, abyste mohli konkurovat špičkovým sportovcům. Gravelový závod navíc kombinuje vytrvalost s ovládáním kola – a to je jedna z mých nejoblíbenějších částí! Díky tomu jsou obě dovednosti důležité pro soutěžení na nejvyšší úrovni, zároveň nemůžete mít jednu bez druhé.
Maria: Ano, myslím, že to je jedna z nejzábavnějších věcí na gravelové scéně a v této komunitě. Každý má stejnou šanci jezdit na vzdálenost, která se mu líbí nebo ve které chce vyzvat sám sebe. Samozřejmě vždycky tu budou rozdíly ve výsledcích v závislosti na pohlaví, ale o to nám nejde. Profesionálové, amatéři, začátečníci – a jakéhokoli pohlaví – jezdí společně s různými cíli dne. Gravel, to je i kulturní krása.
.jpg)
Máte nějaké veselé historky o tom, jak jste porazily muže na kole?
Annabel: Samozřejmě se mi mnohokrát stalo, že jsem ve stoupáních shazovala muže jako kameny, naposledy v Gironě, když jsem byla na tréninkové vyjížďce s Clémence (marketingová pracovnice Café du Cycliste) a Christophem (vedoucí obsahu). Christophe poněkud bláhově zvýšil tempo, když jsme se blížili k vrcholu kolmého kopce. A právě když to hnal na plný plyn, zaútočila jsem a už mě nikdy nikdo neviděl. (smích)
Maria: Na Islandu jsem závodila mnohokrát s muži i proti nim. Při jednom MTB závodě jsem začala příliš rychle, navíc jsem vůbec neměla svůj den, a prostě jsem vypadla z čelní skupiny. Byla jsem tak vyřízená, že jsem se snažila udržet v další skupině, visela jsem na představci… Slyšela jsem ale, jak kluci radostně říkají: "Hele, dneska jsme silní, Maria je v naší skupině". Mám pocit, že chlapi už nepřemýšlejí o tom, jestli je porazí žena, nebo ne. V tématu dynamiky mezi pohlavími cítím posledních pár let rozdíl.
Co si myslíte, že by měl sport jako celek udělat pro to, aby se ženské ježdění a závodění nadále rozvíjelo?
Annabel: Třeba zavedení minimální mzdy pro ženy, které jsou profesionálními závodnicemi, což by jim umožnilo věnovat se tomuto sportu naplno a vytvořit v něm vyšší standard. Současné cyklistky mohou zároveň připravit půdu pro tisíce žen, které budou následovat, i pro ty, které jezdí a závodí pro zábavu.
Danielle: Závodění pouze proti ženám drasticky mění dynamiku závodu. Mnoho menších závodů na gravelové scéně zatím nepřijalo oddělené starty mužů a žen. Také lepší pokrytí ženských závodů pomůže budovat ženské odvětví tohoto sportu, aby se vyrovnal mužům. Konkrétně v případě gravelu pomůže oddělený start mužů a žen zlepšit pokrytí právě ženských závodů.
Maria: Bylo by fajn vytvořit také platformu pro ženy, aby mohly navázat kontakty s ostatními ženami. Když se vytvoří propojení, začnou se tvořit a rozrůstat skupiny. Většina žen jsou společenské bytosti a ženám roste odvaha, když jsou v blízkosti jiných žen. To jsem jako trenérka a organizátorka závodů viděla tisíckrát.
Jste první závodní tým Café du Cycliste. Jak pomáhá tato značka prosazovat ženský příběh?
Annabel: Nikdy jsem o sobě netvrdila, že jsem feministka nebo někdo, kdo se zasazuje o ženský narativ. Prostě si nemyslím, že je to nutné. Zdůrazňováním rozdílů se příliš snadno vytváří rozdělení a nerovnosti. Ženy jsou, upřímně řečeno, úžasné. A muži, navzdory svým chybám, jsou stejně působiví, a to každý svým způsobem. To, co závodní tým a značka Café du Cycliste podle mého názoru dělá, je, že usnadňuje naděje a sny každého jednotlivce a inspiruje na této cestě ostatní.
Danielle: Ano. To rozhodně ano. Podpora ženských závodů pomáhá podporovat rovnost ve všech sportech, nejen v cyklistice. Ženské závodění je vzrušující a s podporou Café du Cycliste to můžeme prezentovat!
Jaké máte tipy pro mladé cyklistky, které chtějí začít závodit?
Danielle: Cyklistika je o dlouhodobé hře, o závodění a tréninku. Začněte hned a vydržte u toho. Bude to jen lepší.
Annabel: Nejdůležitější je užívat si to. Nemá jinak smysl podstupovat trénink, náročné cesty a přinášet oběti, pokud nemáte obrovské potěšení z toho, že stojíte na startovní čáře a posouváte všechny hranice svého těla a mysli. Jo, a pořiďte si dobrou výbavu. Výsledek závodu to asi nezmění, ale pro vás to bude mít význam. Vřele doporučujeme Café du Cycliste, DMT, POC a Lauf. (smích)
Maria: Ano, především se bavte. Nedržte se vždy úplně plánu, klíčová je důslednost a respektujte regeneraci jak fyzickou, tak psychickou. A prostě jezděte!
A jedním slovem, co je gravel pro ženskou cyklistiku?
Maria: Komunita.
Annabel: Síla.
Danielle: Příležitost.